V polovině března jsme strávili skoro týden v kuse v Popicích, kde jsme vysvobozovali část 
zarostlé stepi z trnitých houštin. Práce to byla namáhavá a kolikrát i dost bolestivá, na druhou ale za námi byl vidět takový kus práce, jako málokdy.
S pozvánkou na vyřezávky ale přišly i námitky k tomu, proč vlastně tohle děláme. Kritika zásahů do volné přírody, likvidace křovin, které poskytují zvířatům úkryt a plody pro potravu, narušování „přírodních procesů“ a „volné přírody“.
Je pochopitelné, že skupinka ochranářů s motorovkami a pákovkami může působit zvláštně. Jenže oni zachraňují step, která je na rozdíl od všudypřítomných a rychle se šířících křovin čím dál vzácnější.
Suché stepní trávníky se stovkami unikátních druhů rostlin a živočichů jsou nejohroženější částí přírody ve střední Evropě. Nedotčenou přírodu v Evropě, přetvářené člověkem už nějakých 12000 let, téměř nepotkáme. Vyhubil tu velké kopytníky, kteří dříve bránili sukcesním procesům vedoucím k lesu a udržovali tu na mnoha místech druhově bohatou 
lesostep. Téměř zlikvidoval i šelmy. Sám ale pozvolně zavedl zemědělství, které někdy znamenalo i obohacení naší přírody o značné množství druhů. Drobná políčka, kosení luk, malá stáda koz a ovcí, lesní pastva prasat – toto vše pozvolně nahradilo původní přírodní stav. Tento proces ale postupoval pomalu a tak měly druhy i biotopy dost času se přizpůsobit.
Středověká harmonická pastevní krajina s drobným hospodařením a bohatou přírodou dostala krutou ránu v polovině dvacátého století likvidací tradičního drobného hospodaření. Dnes využití krajiny čím dál tím víc podléhá průmyslovým zákonitostem a mění se v plantáže na smrk, řepkovo-kukuřičné monokultury a divoké houštiny v oblastech, které se nevyplatí udržovat. Pokud necháme i poslední zbytky cenné přírody ve volné krajině svému osudu, promění se brzy na spleť pustých křovin
jen s několika druhy zvířat.
My ale doufáme v postupnou změnu zemědělství a lidského přístupu obecně v nějaký k přírodě citlivější. Do té doby se snažíme udržet maximum rostlin a živočichů v místech, kde se ještě vyskytují. Bráníme tedy step, plnou vzácných květin, motýlů a dalších opylovačů před keři, kterým vyhynutí rozhodně nehrozí. Sázení stromů sice může vypadat mnohem pozitivněji, s klimatickou změnou ale prudce roste význam stabilních a druhově bohatých bezlesých stepních stanovišť, z nichž se budou druhy šířit do (snad již brzy pestřejší) krajiny. Na bohatou přírodu stepí mohou být právem hrdí i místní lidé, protože přímo za humny najdou něco, co je neopakovatelné a co nemá nikdo jiný.
