První únorový víkend byl věnovaný první letošní hromadné akci v terénu. V osmi lidech jsme vyrazili do Mikulova, který se nám stal krásnou základnou pro výpravy na PP Skalky u Sedlece.
V sobotní ráno jsme si na lokalitě zahalené mlhou pověděli o tom, proč tu jsme a na kterou plochu se zaměříme. Ve spolupráci se zoo Brno tu chceme udělat ideální plochu pro dudky a navíc je zde nutno zachránit mizející populaci bourovce trnkového. To znamená nutnost radikálního výřezu, protože z bývalé stepní pastviny se postupně stává hlohové houští. Rozdělili jsme si tedy pákovky a motorovky a vrhli se mezi trny.
Dřina s nářadím a následným taháním větví zajistila, že se za chvilku všichni slušně zahřáli. Po obědě se navíc založilo první ohniště na pálení větví, takže jsme se mohli začít střídat v oblíbené funkci paličů. Práce nám šla pěkně od ruky a z houštin jsme postupně vyřezávali rozlehlou step se solitérními stromy a maličkými hlohy pro bourovce. Tři velké vatry se staraly o likvidaci větví, zatímco větší kmínky jsme skládali na hromadu k odvozu. Po šesté hodině se první skupina odebrala na ubytování, kde se vrhla do vaření teplé večeře pro všechny, zatímco zbylí stateční ještě chvíli živili ohně a nakonec dohlédli na jejich bezpečné vyhasnutí.
Večer se nám trochu protáhl a v zápalu společenských her jsme vůbec netušili, že už se blíží druhá hodina ranní. Toto zjištění nás zděsilo a rychle přesunulo do postelí. I tak bylo ale nedělní vstávání velmi neradostné, zvlášť když se začaly ozývat bolavé svaly a hlohové trny, zapíchané v prstech.
Káva, silný černý čaj a skvělé buchty nás ale přivedly k životu a po úklidu na ubytování jsme se vydali zas do práce. Už jen dojít k autům nás stálo značné úsilí, protože v noci celý Mikulov namrzl a každý krok hrozil uklouznutím.
Na lokalitě to nebylo o nic lepší, všechny vyřezané větve byly obaleny kouzelným, leč silně nehořlavým ledovým nánosem. Rozdělávání ohňů tak byla nevděčná a náročná práce. Zanedlouho jsme za ně ale byli nesmírně rádi, protože ledový vítr nám dával dost do těla. Protože většina výřezů probíhala v kleče a často i v leže, byly návštěvy ohně a nahřátí se u něj životně důležité, stejně jako horký čaj a erární čokoláda.
Ačkoli šlo pálení výrazně pomaleji než předchozí den, nakonec jsme to dokázali. První vlna účastníků musela odjet už k šesté, ale druhé auto odvážlivců zůstalo málem až do noci, aby po nich nezbyla ani větvička. Stejně nás ale ještě jedna návštěva Sedlece nemine, budeme to tu chtít dočistit. Docela se ale těšíme, počkáme si na nějaké lepší počasí a užijeme si výhledy do kraje a možná i procházku na nedaleký letohrádek Portz.