Poslední březnovou sobotu jsme převezli ovce na první letošní ochranářskou pastvu. To, co člověk shrne jednou větou, ale v reálu trvá celý den až do temné noci. Odchytit plašší polovinu stáda (včetně nové čtveřice koz, která dobře pozná, kdy po nich někdo jde) je souboj inteligence, trpělivosti a odhodlání. Navíc jsme měli za cíl ostříhat ty nejvíce zanedbané ovečky, což je pro začátečníka s nůžkami program na čtvrt dne.
Začali jsme tedy odchytem první, přátelštější poloviny. Prioritní cíl ulovit na první převoz všechny kozy nevyšel, museli jsme se spokojit se dvěma a doufat, že zbylé zvládneme při druhé otočce. Naložili jsme vozíky ovcemi a nářadím a vydali s směrem k Jevišovicím, na Vevčickou stráň. Tato xerotermní stráň je domovem koniklece velkokvětého, smilu lučního, křivatce i omanu oka Kristova. Dřívější pastvu zde připomínají jalovce, dnes už mnohdy pohlcené houštinami náletů. Doufáme, že návrat pastvy místním rostlinám i živočichům prospěje.
Jirka s Markem, naši spolehliví dobrovolníci začali na Vevčicích stavět ohradník a prodírat se houštinami. Johča s Ondrou a Alešem se navrátili ke zbytku stáda, kde došlo na komplikovaný odchyt nedůvěřivých přežvýkavců. Když byly kozy naloženy ve vozíku, Johča se s nůžkami vrhla na ostříhání čtyř nejzarostlejších oveček, zatímco kluci lovili posledních pár anarchistů a následně sklízeli sítě.
Na Vevčice jsme se vrátili už se západem slunce. Druhá část ohradníku se tedy už dělala za tmy, ale s tím máme svoje zkušenosti, to nás nezastaví. Stádo bylo ovšem rozsáhlou plochou a trsy čerstvé trávy nadšeno a okamžitě se vrhlo do zuřivého spásání. Čeká je tu více než měsíční práce, tak uvidíme, jak bude stráňka po našem managementu vypadat.
