Poprvé v naší historii jsme uspořádali pětidenní „tábor“. A jak to dopadlo?
Skoro 8 tisíc metrů čtverečních odkřoveno za jediný týden Vevčického táboření!
Možná vám to přijde jako slušná práce, na takové vedro. Ale víte skutečně, co je ochranářské odkřovování?
Nejedná se totiž jen o likvidaci křovin křovinořezem a těch větších stromků pilou, následné posbírání brutálně pichlavých hlohových a šípkových větví, odnošení k retortě a jejich proměnění na biouhel. Kéž by – s takovou by už možná Vevčická stráň vypadala jako kdysi v minulosti, kdy byla jedním z centrem přírodní rozmanitosti v oblasti.
Potíž je, že kdybychom postupovali takto, příští rok by se celá lokalita jen hemžila miliony maličkých výmladků, které by po desítkách obrazily z každého posečeného kmínku. Možná to znáte třeba od akátu, který někdo neznalý pokácel a šup – na místo jednoho akátu je tu příšerné akátové houští. Proto v těchto situacích musíme používat herbicid. Nepoužíváme ho ale rádi a chceme být maximálně šetrní. Proto máme skleničky a štětce a za jedním sekáčem jde hned několik zatíračů. Každý z tisíců posečených kmínků se musí ve vysoké trávě dohledat a pak se k němu musí ohnout a důkladně ho několikrát přetřít Roudupem. Ty, které sekáč přehlídl (jakože se jich vždycky spousta objeví), musí střihnout pákovkami.
Je to drsná otročina i když je pod mrakem, natož když se teploměr drží kolem ďábelské třicítky. Jen zázrakem nikdo neměl úžeh, možná i díky poledním odpočinkům na koupališti.
I navzdory těžké práci jsme si to užili. Skvěle jsme si popovídali, večer za zpěvu u kytary vypálili kvanta krásného biouhlu a ten pohled na proměnu, kterou stráň prošla nás dojal.
Pokud se chcete na obnově krás Vevčic podílet i vy, sledujte nás, v září nás čeká ještě jeden víkend, kdy vyrazíme dodělat poslední plošku!
